Kryty nad maloměřickým nádražím

 Hlavní částí systému podzemních chodeb je vybetonovaná štola vejčitého profilu, kterou pohodlně projde člověk. V koncových úsecích beton nahradily cihly. Účelem mohlo být očekávané pokračování krytu nebo snazší odtěžení v případě závalu. Některé úseky jsou částečně zatopené. Ve vybetonované části krytu lze vodu snadno překonat… Nejsevernější vstup s netypicky prohnutým žebříkem. Po délce vedou aktuálně do hlavní chodby tři různé vstupy, z toho dva nouzové. Na jižní straně hlavní chodby končí betonová vyzdívka a pokračuj už jen štola ražená přímo do kamenného podloží Hádů.

Nad seřaďovacím nádražím Brno-Maloměřice, které je pro svoji nepřístupnost cestujícím samo obestřeno řadou tajemství a mýtů, se ve zdvíhajícím úbočí kopce Hády ukrývají v opuštěné zahradě vchody do několika ve skále vyražených a částečně zatopených podzemních krytů.

Kryty sloužící původně jako ochrana před nálety zaměstnancům cementárny a přilehlých provozů (do cementárny vedla nákladní lanovka z lomu Hády) neboť nádraží v období 2. světové války dosud neexistovalo, jsou tvořeny prakticky jedinou hlavní chodbou, vedoucí od severu k jihu a třikrát zalomenou ve tvaru písmene S. Zalamování chodeb krytů civilní ochrany mělo jednak snížit účinek případné tlakové vlny, resp. letících úlomků ale mohlo mít i psychologický efekt, kdy velké množství namačkaných osob v přípdě náletu nesdílelo jeden prostor přehlédnutelný po celé délce, ale spíše izolovanější kratší úseky. Viz např. typický schodovitý tvar krytu na Muně.

V roce 2014 byly původní vchody do krytů zasypány, do centrální chodby bylo ale možné proniknout trojicí různě velkých otvorů ve větracích a únikových vodorovných štolách nad úrovní stropu, ze kterých je možné na uroveň podlahy krytu sestoupit po žebřících.